Rozhovor s pánom prof. PhDr. Pavlom Mühlpachrom, PhD.

PavelMuhlpachrPán profesor je aktívny prednášajúci na viacerých univerzitách v Českej, Slovenskej a v Poľskej republike. Je autorom mnohých odborných publikácií, je členom vedeckých rád zahraničných odborných časopisov a úspešným riešiteľom mnohých výskumných úloh a grantov, taktiež členom vedeckej rady Pedagogickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave, Pedagogickej fakulty Katolíckej univerzity v Ružomberku a vedeckej rady PEDAGOGIUM Vysokej školy sociálnych vied vo Varšave.

Dokáže byť sociálna práca, ako životná pomoc zmysluplná a účinná pri prevencii vzniku sociálno-patologických javov u seniorov?
Určitě ano, ale v praxi je to složitější. Patologické jevy obecně jsou často latentními jevy, u seniorů obzvláště. Senioři jsou ohroženou skupinou a zároveň specifickou. Jsou sociálně izolováni, mají často pocit osamělosti, potýkají se s chronickými nemocemi. Ve vztahu ke svému okolí jsou velmi důvěřiví. To je jen několik předpokladů, které vedou k jejich zneužití v různých prodejních a předváděcích akcích, stanou se obětí podvodu či okradení. Není nevýznamné, že jsou i obětí agrese a dnes tolik diskutovaného domácího násilí. A tomu všemu by měla napomáhat i sociální práce jako obor, ale především sociální pracovníci. Práce se seniory jako klienty není pro mnohé  zajímavá a není ani lukrativní. Ale to se pozvolna mění a to je potěšitelné. Už jsem tento zájem o seniory a seniorskou generaci zaznamenal i mezi studenty vysokých škol.

Ale prevence sociálně patologických jevů není jen úkolem sociální práce. Je úkolem mnoha jiných profesí v oblasti medicíny, psychologie, pedagogiky, sociální pedagogiky, andragogiky, práva aj. Základem prevence je všímavost okolí, informovanost seniorů, snaha jim pomoci, navštěvovat je, radit jim, zapojovat je do různých akcí a aktivit. V neposlední řadě je třeba zmínit i nedocenění rodiny a její ochrannou funkci. To platí i pro seniory jako členy širší rodiny. Vždyť téměř každý senior má děti či vnuky. Je důležité, aby i oni se o tyto rodinné příslušníky starali jako o své rodiče, prarodiče a dnes i praprarodiče.

Aký je vplyv prostredia na vznik týchto sociálno-patologických javov? Ako dokáže pomôcť rodina, spoločnosť, odborník, sociálny pracovník ?
Otázka vyžaduje velmi obsáhlou odpověď. Sociálně patologické jevy mají svůj původ v negativních vlivech prostředí, to je jisté. V pořadí vlivů je prostředí na prvním místě. Vás určitě zajímají sociálně patologické jevy ve vztahu k seniorům. Byly, jsou a budou – tyto jevy se  nepodaří ve společnosti odstranit. To je sociální realita! Tedy musíme s nimi pracovat a vnímat, že jsou mezi námi, že jsou přítomny a že nabývají nových forem. Pomoci dokáže každý, pokud chce pomoci. Pomoc se však odehrává v několika rovinách. Ta základní rovina je v rovině primární prevence. V rámci této všeobecné či univerzální prevence jde o informovanost, poradenství, osvětu, instruktáže. Zapojit se může úplně každý, odborník i laik, rodina, soused, státní správa, sociální pracovník, lékař, kněz.

Se seniory je nezbytně nutné mluvit, mluvit, mluvit! Chci zdůraznit na tomto místě význam komunikace mezi lidmi, zejména interpersonální komunikaci a zejména ve vztahu k seniorům. Senioři řadě věcí nerozumí, chtějí se zeptat, někdy se i bojí zeptat a tento jejich strach bychom měli odhalit. Řadě nových věcí senioři nerozumí, jsou zvyklí věřit autoritám, lidem v uniformě, úředníkům a za tyto se mnohdy vydávají podvodníci. Mnozí senioři jsou vystaveni ve svých rodinách projevům násilí, agrese, využívání či ekonomickému zneužívání. Tyto všechny jevy zjistíme právě od seniorů pouze v komunikačním kontaktu. Tedy pracovat pro seniory a se seniory.

Mohol by byť sociálny pracovník (vzhľadom na interdisciplinárny charakter tohto povolania) ten odborník, ktorý dokáže fundovane pripraviť človeka na krízové obdobie prechodu do dôchodku?
Nesnažme se vytvořit dojem, že sociální práce je všemocná. Určitě se může v rámci preventivních aktivit i na těchto projektech podílech. Spíš bych to viděl jako dominantní úkol pedagogiky a andragogiky. Správně jste ale naformuloval otázku, jde skutečně o krizi na životní cestě člověka. A my si to mnohdy nechceme připustit. Každá krize je řešitelná, otázka je s jakým efektem a s jakými důsledky. V tomto případě jde o tzv. preseniorskou edukaci. Dospělý člověk si na sklonku své profesní dráhy musí najít jiný smysl života, upravit svoje zájmy, záliby, koníčky. Mnohdy jsou tyto nové aktivity ovlivněny právě nemocemi, ztíženou mobilitou,  ekonomickou situací člověka. Faktem však zůstává, že preseniorská edukace je novým typem vzdělávací aktivity. On se téměř každý z nás těší na odchod do důchodu, ale až ta situace  přijde tak to přinese i řadu osobních i sociálních negativních reakcí.

Existuje praktický vzťah medzi preseniorskou edukáciou a sociálnou prácou? Čo by mal vedieť sociálny pracovník o preseniorskej a proseniorskej edukácii?
Děkuji za otázku, ale odpověď by byla na velmi dlouhou debatu. Vztah asi existuje, respektive zcela určitě existuje a my tyto preseniorské a proseniorské kompetence sociálního pracovníka musíme uvádět do života a sociální pracovníky tyto nové kompetence naučit. I to je úkol akademické sféry, neziskových organizací, státní správy a všech kdo se o seniory zajímají a chtějí jim pomoci.

 ĎAKUJEME ZA ROZHOVOR

Vybrané publikácie
• MÜHLPACHR, Pavel. Gerontopedagogika. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 204 s. ISBN 80-210-3345-2.
• MÜHLPACHR, Pavel, VAĎUROVÁ, Helena, Kvalita života. Teoretická a metodologická východiska. Brno: MSD s.r.o., 2005, 145s. ISBN 80-210-3754-7.
• MÜHLPACHR, Pavel (ed.). Schola Gerontologica. Brno: Masarykova univerzita, 2005, 314 s. ISBN 80-210-3838-1.
• MÜHLPACHR, Pavel (ed.) Sociální práce jako životní pomoc. Brno:MSD, 2006 228s. ISBN 80-86633-62-4.
• MÜHLPACHR, Pavel (ed.) Dilemata speciální pedagogiky. Brno: MSD s.r.o., 2007, 260 s. ISBN 978 – 80 – 7392 – 012 – 8.
• MÜHLPACHR, Pavel. Sociopatologie. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 196 s. ISBN 978-80-210-XX.
• MÜHLPACHR, Pavel (ed.) Speciální pedagogika v interdisciplinárních a multidisciplinárních souvislostech. Brno: Masarykova  univerzita, 2008, 160 s. ISBN 978-80-210-4762-4.
• MÜHLPACHR, Pavel (ed.) Sociální inkluze v prostředí biodromální speciální pedagogiky. Brno:Masarykova univerzita, 2009, 188s. ISBN 978-80-210-4951-2.
• MÜHLPACHR, Pavel, BARGEL, Miroslav a kol. Inkluze versus exkluze – dilema sociální patologie. Brno: IMS, 2010, 184 s. ISBN 978-80-87182-12-3.
• MÜHLPACHR, Pavel, BARGEL, Miroslav jr. a kol. Senioři z pohledu sociální pedagogiky. Brno: IMS, 180 s.  ISBN 978-80-87182-21-5.

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *