Rozhovor s pánom prof. PhDr. Pavlom Mühlpachrom, PhD.

PavelMuhlpachrPán profesor je aktívny prednášajúci na viacerých univerzitách v Českej, Slovenskej a v Poľskej republike. Je autorom mnohých odborných publikácií, je členom vedeckých rád zahraničných odborných časopisov a úspešným riešiteľom mnohých výskumných úloh a grantov, taktiež členom vedeckej rady Pedagogickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave, Pedagogickej fakulty Katolíckej univerzity v Ružomberku a vedeckej rady PEDAGOGIUM Vysokej školy sociálnych vied vo Varšave.

Dokáže byť sociálna práca, ako životná pomoc zmysluplná a účinná pri prevencii vzniku sociálno-patologických javov u seniorov?
Určitě ano, ale v praxi je to složitější. Patologické jevy obecně jsou často latentními jevy, u seniorů obzvláště. Senioři jsou ohroženou skupinou a zároveň specifickou. Jsou sociálně izolováni, mají často pocit osamělosti, potýkají se s chronickými nemocemi. Ve vztahu ke svému okolí jsou velmi důvěřiví. To je jen několik předpokladů, které vedou k jejich zneužití v různých prodejních a předváděcích akcích, stanou se obětí podvodu či okradení. Není nevýznamné, že jsou i obětí agrese a dnes tolik diskutovaného domácího násilí. A tomu všemu by měla napomáhat i sociální práce jako obor, ale především sociální pracovníci. Práce se seniory jako klienty není pro mnohé  zajímavá a není ani lukrativní. Ale to se pozvolna mění a to je potěšitelné. Už jsem tento zájem o seniory a seniorskou generaci zaznamenal i mezi studenty vysokých škol.

Ale prevence sociálně patologických jevů není jen úkolem sociální práce. Je úkolem mnoha jiných profesí v oblasti medicíny, psychologie, pedagogiky, sociální pedagogiky, andragogiky, práva aj. Základem prevence je všímavost okolí, informovanost seniorů, snaha jim pomoci, navštěvovat je, radit jim, zapojovat je do různých akcí a aktivit. V neposlední řadě je třeba zmínit i nedocenění rodiny a její ochrannou funkci. To platí i pro seniory jako členy širší rodiny. Vždyť téměř každý senior má děti či vnuky. Je důležité, aby i oni se o tyto rodinné příslušníky starali jako o své rodiče, prarodiče a dnes i praprarodiče.

Aký je vplyv prostredia na vznik týchto sociálno-patologických javov? Ako dokáže pomôcť rodina, spoločnosť, odborník, sociálny pracovník ?
Otázka vyžaduje velmi obsáhlou odpověď. Sociálně patologické jevy mají svůj původ v negativních vlivech prostředí, to je jisté. V pořadí vlivů je prostředí na prvním místě. Vás určitě zajímají sociálně patologické jevy ve vztahu k seniorům. Byly, jsou a budou – tyto jevy se  nepodaří ve společnosti odstranit. To je sociální realita! Tedy musíme s nimi pracovat a vnímat, že jsou mezi námi, že jsou přítomny a že nabývají nových forem. Pomoci dokáže každý, pokud chce pomoci. Pomoc se však odehrává v několika rovinách. Ta základní rovina je v rovině primární prevence. V rámci této všeobecné či univerzální prevence jde o informovanost, poradenství, osvětu, instruktáže. Zapojit se může úplně každý, odborník i laik, rodina, soused, státní správa, sociální pracovník, lékař, kněz.

Se seniory je nezbytně nutné mluvit, mluvit, mluvit! Chci zdůraznit na tomto místě význam komunikace mezi lidmi, zejména interpersonální komunikaci a zejména ve vztahu k seniorům. Senioři řadě věcí nerozumí, chtějí se zeptat, někdy se i bojí zeptat a tento jejich strach bychom měli odhalit. Řadě nových věcí senioři nerozumí, jsou zvyklí věřit autoritám, lidem v uniformě, úředníkům a za tyto se mnohdy vydávají podvodníci. Mnozí senioři jsou vystaveni ve svých rodinách projevům násilí, agrese, využívání či ekonomickému zneužívání. Tyto všechny jevy zjistíme právě od seniorů pouze v komunikačním kontaktu. Tedy pracovat pro seniory a se seniory.

Mohol by byť sociálny pracovník (vzhľadom na interdisciplinárny charakter tohto povolania) ten odborník, ktorý dokáže fundovane pripraviť človeka na krízové obdobie prechodu do dôchodku?
Nesnažme se vytvořit dojem, že sociální práce je všemocná. Určitě se může v rámci preventivních aktivit i na těchto projektech podílech. Spíš bych to viděl jako dominantní úkol pedagogiky a andragogiky. Správně jste ale naformuloval otázku, jde skutečně o krizi na životní cestě člověka. A my si to mnohdy nechceme připustit. Každá krize je řešitelná, otázka je s jakým efektem a s jakými důsledky. V tomto případě jde o tzv. preseniorskou edukaci. Dospělý člověk si na sklonku své profesní dráhy musí najít jiný smysl života, upravit svoje zájmy, záliby, koníčky. Mnohdy jsou tyto nové aktivity ovlivněny právě nemocemi, ztíženou mobilitou,  ekonomickou situací člověka. Faktem však zůstává, že preseniorská edukace je novým typem vzdělávací aktivity. On se téměř každý z nás těší na odchod do důchodu, ale až ta situace  přijde tak to přinese i řadu osobních i sociálních negativních reakcí.

Existuje praktický vzťah medzi preseniorskou edukáciou a sociálnou prácou? Čo by mal vedieť sociálny pracovník o preseniorskej a proseniorskej edukácii?
Děkuji za otázku, ale odpověď by byla na velmi dlouhou debatu. Vztah asi existuje, respektive zcela určitě existuje a my tyto preseniorské a proseniorské kompetence sociálního pracovníka musíme uvádět do života a sociální pracovníky tyto nové kompetence naučit. I to je úkol akademické sféry, neziskových organizací, státní správy a všech kdo se o seniory zajímají a chtějí jim pomoci.

 ĎAKUJEME ZA ROZHOVOR

Vybrané publikácie
• MÜHLPACHR, Pavel. Gerontopedagogika. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 204 s. ISBN 80-210-3345-2.
• MÜHLPACHR, Pavel, VAĎUROVÁ, Helena, Kvalita života. Teoretická a metodologická východiska. Brno: MSD s.r.o., 2005, 145s. ISBN 80-210-3754-7.
• MÜHLPACHR, Pavel (ed.). Schola Gerontologica. Brno: Masarykova univerzita, 2005, 314 s. ISBN 80-210-3838-1.
• MÜHLPACHR, Pavel (ed.) Sociální práce jako životní pomoc. Brno:MSD, 2006 228s. ISBN 80-86633-62-4.
• MÜHLPACHR, Pavel (ed.) Dilemata speciální pedagogiky. Brno: MSD s.r.o., 2007, 260 s. ISBN 978 – 80 – 7392 – 012 – 8.
• MÜHLPACHR, Pavel. Sociopatologie. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 196 s. ISBN 978-80-210-XX.
• MÜHLPACHR, Pavel (ed.) Speciální pedagogika v interdisciplinárních a multidisciplinárních souvislostech. Brno: Masarykova  univerzita, 2008, 160 s. ISBN 978-80-210-4762-4.
• MÜHLPACHR, Pavel (ed.) Sociální inkluze v prostředí biodromální speciální pedagogiky. Brno:Masarykova univerzita, 2009, 188s. ISBN 978-80-210-4951-2.
• MÜHLPACHR, Pavel, BARGEL, Miroslav a kol. Inkluze versus exkluze – dilema sociální patologie. Brno: IMS, 2010, 184 s. ISBN 978-80-87182-12-3.
• MÜHLPACHR, Pavel, BARGEL, Miroslav jr. a kol. Senioři z pohledu sociální pedagogiky. Brno: IMS, 180 s.  ISBN 978-80-87182-21-5.

Rozhovor s pánom doc. PaedDr. Ctiborom Határom, PhD.

HatarJe vysokoškolským učiteľom na Pedagogickej fakulte Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre. Vyučuje najmä sociálnu pedagogiku, sociálnu andragogiku a geragogiku. V rámci svojej vedecko-výskumnej činnosti sa orientuje na teoreticko-metodologické, strategicko-koncepčné a praxeologické otázky sociálnej pedagogiky, sociálnej andragogiky a geragogiky. Aktuálne je členom Sekcie sociálnej pedagogiky Slovenskej pedagogickej spoločnosti pri SAV, členom Spoločnosti učiteľov nemeckého jazyka a germanistov na Slovensku, členom Redakčnej rady vedecko-pedagogického časopisu Technológia vzdelávania (Nitra), členom Redakčnej rady česko-slovenského vedeckého časopisu Andragogická revue (Praha), členom medzinárodného posudzovateľského výboru tureckého vedeckého online časopisu BÜEFAD (Bartin), členom Edičnej rady publikácií vydávaných v rámci edície Česká a slovenská andragogika (Praha), členom Komisie č. 11 VEGA MŠVVaŠ SR a SAV, členom Centra pre edukáciu a výskum seniorov pri FF PU v Prešove a členom Vedeckej rady Filozofickej fakulty UCM v Trnave. Je posudzovateľom vedeckých a kultúrno-edukačných projektov grantových agentúr Slovenskej republiky. Dosiaľ participoval (na 2 naďalej participuje) na riešení 6 projektov.

Kde vidíte hlavný prínos tejto vednej disciplíny (geragogiky) pre každodenný život bežného človeka?
Je veľmi dôležité, aby bola veda či vedná disciplína nápomocná pri riešení problémov praxe. Obrazne možno povedať, že teória a prax predstavujú akoby spojené nádoby. Geragogika na vedeckej báze objasňuje viaceré otázky, ktoré sa bezprostredne alebo okrajovo dotýkajú života človeka v každom veku. Podľa R. Čornaničovej, ktorá odviedla na poli slovenskej geragogiky veľký kus práce, zasahuje táto vedná disciplína do troch oblastí ľudského života: formovanie vzťahu k starobe, starnutiu a k seniorom; príprava na starobu a starnutie; edukácia v starobe. Úcta k starším, ku ktorej aj nás kedysi viedli, resp. učili rodičia i učitelia, a z nej vyplývajúci postoj mladších k starobe a seniorom, „zamestnávanie“ starších ľudí zmysluplnou činnosťou ako prevencia ich sociálnej segregácie a závislosti na pomoci iných, využívanie životných skúseností seniorov v profesijnom i v mimoprofesijnom živote mladých ľudí a i., predstavujú výber z množstva problémov praxe, ktoré geragogika ako vedná disciplína skúma.

Nikdy nie je neskoro – platí to aj pri edukácii dospelých?
Jednoznačne. Ako veľmi pekný a veľavravný príklad môže poslúžiť aj film „Marečku, podejte mi pero“, v ktorom sa dejom tiahne (i keď, samozrejme, ide o uhol pohľadu) myšlienka tzv. druhej šance na vzdelávanie. Ďalším príkladom sú tiež dospelí, ktorí cielene vyhľadávajú rôzne príležitosti na vzdelávanie, a to z mnohorakých dôvodov. Na prednáškach so študentmi neraz diskutujeme na tému, či je vôbec dospelý človek vzdelávateľný a vychovávateľný. Laici, ale, žiaľ, aj niektorí odborníci sa nechajú počuť, že vzdelávať a vychovávať dospelých, a najmä seniorov, je dosť problematické, ba dokonca až nereálne. Nesúhlasím s týmto názorom. Pri edukácii dospelých treba poznať, s čím dospelý človek do procesu vzdelávania vstupuje, aké predsudky (a to nielen vlastné, ale aj svojho okolia) a iné bariéry si so sebou nesie, aké sú jeho predpoklady a šance na úspech, čo od vzdelávania očakáva, čo už v profesijnom i súkromnom živote prežil a mnohé ďalšie faktory, ktoré ovplyvňujú tento proces i samotnú kvalitu výsledkov vzdelávania. Dospelý vek, ako každý vek, má svoje silné i tienisté stránky, ktoré možno kvalifikovaným prístupom využiť v prospech účastníka vzdelávania.

Aký má vplyv edukácia na kvalitu života seniorov?
V mnohých knihách sa uvádza výstižná myšlienka, ktorej autor je pre mňa neznámy, a to: Nestačí pridať roky k životu, ale aj život k rokom. Akiste ide o posolstvo, ktoré má s otázkou kvality života veľa spoločného. Kvalita života predstavuje akýsi leitmotív nielen dnešnej doby. Hovorí a píše sa o nej v rôznych kontextoch, vo vzťahu k rôznym cieľovým skupinám, žijúcim v rôznorodom sociálnom prostredí, meria sa rôznymi nástrojmi a určuje rôznymi ukazovateľmi. Na jej zvyšovanie sa využívajú rôzne prostriedky, uplatňované rôznymi profesiami. Uvedomujúc si závažnosť a viacrozmernosť tohto problému som v roku 2012 začal so svojím riešiteľským tímom v rámci výskumnej úlohy VEGA č. 1/0024/12 skúmať aj to, ako vplývajú (vzdelávacie) aktivity na kvalitu života seniorov, ktorí sú klientmi zariadení sociálnych služieb, resp. ako tieto aktivity s kvalitou života inštitucionalizovaných seniorov súvisia. Po troch rokoch sme dospeli k zaujímavým zisteniam, ktoré jednotliví riešitelia publikovali vo svojich výstupných prácach. S istým zovšeobecnením, sledujúc tiež závery niektorých spoluriešiteľov, si dovolím konštatovať, že sa preukázala opodstatnenosť tohto predpokladu.

Je možné pomôcť ľuďom starnúť?
Isteže, ale začať treba už v predškolskom veku a pokračovať ďalej po celý nastávajúci život. Otázka starnutia totiž nie je len záležitosťou jednotlivca, teda starnúceho človeka, ale aj celej spoločnosti, jej zmýšľania a nazerania na človeka, ktorý sa tomuto veku pomaly, ale isto približuje. Spoločnosť netvoria len starnúci ľudia a seniori, ale aj deti, mládež a dospelí jednotlivci v produktívnom veku, ktorí sú neraz mienkotvornou skupinou. Je prirodzené, že túto významnú úlohu človeka (od prijatia vlastnej staroby závisia aj iné sféry života) vnímajú ináč vo veku, v ktorom sa momentálne nachádzajú, ako ju budú vnímať vo veku predseniorskom či seniorskom. Je pravda, že starnutie ovplyvňuje množstvo vnútorných i vonkajších faktorov, pričom niektoré z nich, najmä tie vonkajšie, možno cielenou edukačnou intervenciou efektívne regulovať. Aj laická rada, ktorú môžu dospelí i seniori dostať od rovesníkov, môže byť nápomocná. Veľký význam však pripisujem aj príprave na starnutie a starobu, a najmä zmysluplným činnostiam, ktoré môžu dospelému človeku tento proces do značnej miery uľahčovať.

Ako by vyzeral v praxi model prípravy na dôchodkový vek vo firemnom prostredí?
Každá firma na Slovensku má svoju vlastnú firemnú kultúru, špecifické sociálne podmienky, inú štruktúru zamestnancov, z ktorých každý môže, a v praxi to tak neraz aj vyzerá, že aj požaduje úplne niečo iné. Väčšina z nás si pod prípravou na dôchodkový vek predstavuje akési „záložné“ konto, do ktorého nám zamestnávateľ prispieva, a z ktorého raz budeme čerpať na zabezpečenie častokrát aj bežných vecí v živote. Isteže ide o veľmi osožný model prípravy na dôchodok, ale treba dodať, že nie jediný. Každý z nás isto stretol takého človeka, ktorý prácou žil vždy a všade, a zrazu sa ocitol v časopriestore, ktorý nedokáže vhodne využiť. Ide o zamestnancov, ktorí sa nedokážu „rozlúčiť“ so svojou prácou ani vo vysokom veku. To, čo si kedysi v minulosti plánovali, už dnes nevedia priviesť do zdarného konca. Človek sa musí naučiť vhodne vypĺňať svoj voľný čas, ktorý mu po vstupe do dôchodku zostane. A rovnako na tieto otázky by mala byť zameraná príprava na starobu, samozrejme, s prihliadnutím na možnosti a potreby zamestnancov i firiem samotných. Na prvý pohľad sa môže zdať toto odporúčanie ako príliš všeobecné a zbytočné, ale som presvedčený, ako mnohí predo mnou, že ak bude správne uchopené, môže priniesť veľa osohu.

Ktorými krajinami sa môžeme inšpirovať?
Nedovolím si naisto konštatovať, ktorá krajina môže byť pre nás vzorom. Bolo by to z mojej strany ľahkovážne. Treba si uvedomiť, že viaceré krajiny, vrátane Slovenska, majú vo svojom sociálnom systéme dobré i menej účinné nástroje, s ktorými možno pracovať. Faktom tiež zostáva, a podľa môjho názoru to je aj častou chybou, ak bezvýhradne prijímame modely iných krajín, ktoré implementujeme do našich podmienok, hoci náš sociálny systém nie je na to pripravený, resp. stavaný, a nehovoriac o mentalite našich ľudí (pracovníkov). Niekedy stačí chuť a „vlastná kuchyňa“, len treba použiť tie správne ingrediencie, ktoré nám ponúka.

ĎAKUJEME ZA ROZHOVOR

Vybrané knižné publikácie

  • HATÁR, C. 2005. Inštitucionálna edukatívna starostlivosť o seniorov v Slovenskej republike. Nitra : UKF. 104 s. ISBN 80-8050-821-6.
  • HATÁR, C. 2006. Sociálna pedagogika, sociálna andragogika a sociálna práca v kontexte teoretických, profesijných a vzťahových reflexií. Nitra : UKF. 150 s. ISBN 80-8094-015-0.
  • HATÁR, C. 2007. Agresia žiakov očami sociálneho pedagóga. Nitra : UKF. 100 s. ISBN 978-80-8094-103-1.
  • HATÁR, C., SZÍJJÁRTÓOVÁ, K., HUPKOVÁ, M. 2007. Základy sociálnej pedagogiky pre pomáhajúce profesie. Nitra : UKF. 282 s. ISBN 978-80-8094-174-1.
  • HATÁR, C. 2008. Edukácia seniorov v sociálnych zariadeniach. Nitra : EFFETA. 126 s. ISBN 978-80-89245-08-6.
  • HATÁR, C. 2008. Edukatívne a sociálne aspekty rezidenciálnej starostlivosti o seniorov. Nitra : UKF. 88 s. ISBN 978-80-8094-383-7.
  • HATÁR, C. 2009. Sociálna pedagogika, sociálna andragogika a sociálna práca – teoretické, profesijné a vzťahové reflexie. aktualizované a doplnené vydanie. Praha : Educa Service a Česká andragogická společnost. 141 s. ISBN 978-80-87306-01-7.
  • HATÁR, C. 2010. Sociálny pedagóg v systéme sociálno-edukačného poradenstva, prevencie a profylaxie. Nitra : UKF. 108 s. ISBN 978-80-8094-664-7.
  • HATÁR, C. 2011. Seniori v systéme rezidenciálnej sociálno-edukačnej starostlivosti. Praha : Rozlet a Česká andragogická společnost. 132 s. ISBN 978-80-904824-1-8.
  • PORUBSKÁ, G., HATÁR, C. 2009. Kapitoly z andragogiky pre pomáhajúce profesie. Nitra : UKF. 212 s. ISBN 978-80-8094-597-8.
  • HATÁR, C. 2012. Sociálna andragogika. Kapitoly z teórie a metodiky sociálno-edukačnej starostlivosti o dospelých. Nitra : UKF. 152 s. ISBN 978-80-558-0037-0.
  • HATÁR, C. 2014. Vybrané kapitoly z teórie a metodiky edukácie seniorov. Nitra : UKF. 112 s. ISBN 978-80-558-0666-2.
  • HATÁR, C. 2014. Kvalita života inštitucionalizovaných seniorov v edukačnom kontexte. Nitra : UKF. 78 s. ISBN 978-80-558-0701-0.

Rozhovor s pani Mgr. Ilonou Štorovou

StorovaMeno pani Štorovej sa nielen v Českej republike neoddeliteľne spája s pojmom Age Managementu. Ako vedúca projektu AIVD ČR „Stratégie Age Managementu v ČR“ sa jej podarilo získať ocenenie „Národní cena kvality“, ktorá bola udelená za prenos jedinečnej fínskej metodiky konceptu pracovní schopnosti, nástrojů age managementu a nástroje na merania pracovných schopnosti (Work Ability Index) do Českej republiky. Ako predsedkyni občianského zruženia Age Management o.s. sa jej podarilo úspešne zapojiť odborníkov z popredných českých univerzít, štátnej správy i súkromných spoločností do projektu rozvoja Age Managementu.

Kedy a kde sa začala cesta Age Managementu z Fínska do Českej republiky?
Naše cesta má velmi úzkou spojitost se Slovenskem, konkrétně s publikací prof. Ilmarinena „Ako si predĺžiť aktívny život. Starnutie a kvalita pracovného života v Európskej únii“, které vydalo nakladatelství Príroda v roce 2008. Právě tato kniha iniciovala naše jednání s profesorem Ilmarinenem a Finským institutem pracovního zdraví se sídlem v Helsinkách o možnostech přenosu metod age managementu do ČR v rámci mezinárodního projektu realizovaného prostřednictvím ESF.  Již v této době jsme si uvědomili, že problematika stárnoucích zaměstnanců a zejména uplatnění osob ve věku nad 50 let na trhu práce, se stává poměrně velkým problémem, který je potřeba řešit novými nástroji. K realizaci jsme si proto přizvali i významné české odborníky z Masarykovy univerzity, Univerzity Palackého v Olomouci a experty úřadu práce ČR, Krajské pobočky v Brně.  Realizátorem projektu se stala Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR, o.s., která svojí činností pokrývá celou ČR, zabezpečila i poměrně rychlé rozšíření nových metod po celé ČR a podařilo se jí metody age managementu začlenit i do Národního akčního plánu přípravy na pozitivní stárnutí na období 2013-2017, který zpracovalo MPSV.

Prečo práve Age Management? Aké je jeho základné posolstvo?
Populace v České republice velmi výrazně stárně a v souvislosti s prodlužováním věku odchodu do důchodu je potřeba hledat nové možnosti jak zaměstnávat starší pracovníky. Tyto možnosti nabízí právě age management, tedy způsob, který zohledňuje personální řízení s ohledem na věk, ale současně s přihlíží i ke schopnostem, ale také k potenciálu jednotlivých pracovníků. A i když je nejvíce spojován se stárnoucími pracovníky, koncept age managemntu je široký a pokrývá všechny věkové skupiny na pracovišti. Zahrnuje tedy i problematiku absolventů, rodičů s malými dětmi, příslušníků tzv. „sendvičové“ generace (osob, které pečují o své stárnoucí rodiče, ale i o své nezaopatřené děti a dostávají se tedy do konfliktu rolí pracovního a rodinného života) a samozřejmě také stárnoucích zaměstnanců, zahrnuje tedy všechny generace na pracovišti.

Jeho základní poselství zní poměrně jasně – využijte silné stránky jednotlivých generací, nediskriminujte zaměstnace vůči jejich věku, vytvářením věkově diverzifikovaných týmů můžete dosáhnout vysoké konkurenceschopnosti a současně podpoříte mezigenerační spolupráci, která je nejúčinnějším nástrojem prevence věkové diskriminace.

Čo by malo presvedčiť zaintersovaných, aby implementovali Age Management na Slovensku?
Naléhavost řešení problematiky je zřejmá – nepříznivý demografický vývoj v EU, v ČR i na Slovensku, nízké počty narozených dětí a současně zvyšující se průměrný věk dožití obyvatel, vytvářejí už nyní a v budoucnosti budou ještě více, vytvářet problematickou situaci na trhu práce. Budou-li si chtít zaměstnavatelé udržet svoji kokurensechopnost, tak se budou muset mnohem vice orinentovat na zaměstnávání starších pracovníků. V souvislosti s prodlužovanáním věku odchodu do důchodu nelze pohlížet na zaměstnance ve věku nad 50 let jako na neperspektivní, právě naopak, tito lidé mají před sebou ještě velkou část pracovního života. Je tedy nezbytné směřovat aktivity do vytváření takových podmínek, které podpoří jejich pracovní schopnost – tedy zejména do oblasti zdraví, ale i do vzdělávání, motivace a vytváření vhodných podmínek na pracovišti. A v těchto aktivitách mohou výrazně napomoci právě nástroje age managementu. Předpokladem k úspěchu je ale spolupráce na všech úrovních, jak na úrovni společnosti (zejména legislativními nástroji), na úrovni jednotlivých firem (s důrazem na sociální odpovědnost), ale i na úrovni jednotlivců (zejména podporou své pracovní schopnosti). Klíčem k budoucnosti je tedy sociálně odpovědné chování na všech těchto úrovních.

Môže Age Management predstavovať nástroj na zmenu postoja k stárnutiu?
Změny postojů představují běh na dlouhou trať a změny postojů k věku ve společnostech, které preferují kult mládí, budou obtížné. Nicméně nemůžeme si dovolit se o změny nepokusit, protože demografický vývoj, který nás čeká, je s největší pravděpodobností  nezvratný. Nástroje age managementu mohou výrazně napomoci, jedná se zejména o změnu postojů k věku samotnému. Přetrvávající stereotypy v našich hlavách bychom měli minimálně přehodnotit ve smyslu, že žádní dva lidé nestárnou stejným způsobem, máme „vyhořelé“ čtyřicátníky, ale i energií překypující osoby nad šedesát let. Vždy bychom tedy měli člověka posuzovat individuálně a nikoliv optikou jeho kalendářního věku. Dnešní (a budoucí) padesátníci jsou ve zcela jiné zdravotní kondici než předcházející generace, jsou aktivnější a jedná se tedy o generaci, s kterou je potřeba výrazně počítat – v pracovním i ve společenském životě.

Age Management a reč čísel?
Aplikace nástrojů age managementu je dloudodobá záležitost a nelze předpokládat okamžité ekonomické efekty. Nicméně zkušenosti z ostatních evropských zemí ukazují, že se investice do stárnoucích zaměstnanců se vyplácejí, zejména v nižší fluktuaci a tím snížením nákladů na zaškolování nových pracovníků a také v udržení know-how a tzv. tacitních (skrytých) znalostí v organizaci, v případě, že je vhodně nastaven mentoring a mezigenerační spolupráce. Důležité je také si uvědomit, že nestárnou pouze zaměstnanci, ale stárnou také zákazníci a firmám se tedy otvírá prostor pro uplatnění výrobků a služeb v rámci tzv. „stříbrné ekonomiky“…

Významým nástrojem, který může napomoci zaměstnancům i zaměstnavatelům je nástroj na měření praconí schopnosti – Work Ability Index. Jedná se o poměrně jednoduchý dotazník, který číselně vyjádří pracovní schopnost jednotlivce a identifikuje oblasti, které lze vhodnými opatřeními posilovat. Zaměstnavateli pak mohou sumarizované výsledky měření přinést důležité informace o pracovní schopnosti zaměstnaců a zejména specifikovat oblasti, v kterých může na pracovišti pracovní schopnost posilovat. Může se jednat o opatření, která podporují zdraví zaměstnanců, upravují ergonomii pracoviště, organizaci práce anebo směřují do oblasti motivace, vzdělávání  anebo firemní kultury. Jak ukazují dosavadní výsledky měření pracovní schopnosti v různých zemích EU, klíčovým předpokladem udržení dobré pracovní schopnosti zaměstnanců jsou mimo dobrého zdravotního stavu zejména tzv. měkké faktory na pracovišti – firemní kultura podporující stárnoucí pracovníky, postoj přímých nadřízených k této problematice, pocit pohody při práci, tedy spokojenost zaměstnace při práci. Jako nezbytným předpokladem pro úspěšnou aplikaci nástrojů age managementu je tedy vzdělávání manažerů na všech úrovních. V každém případě se jedná o dlouhou cestu, která nás čeká s ohledem na udržitelný rozvoj společnosti pro nás, naše děti i naše vnuky…

 ĎAKUJEME ZA ROZHOVOR

Vybrané publikácie

•  CIMBÁLNÍKOVÁ, L., FUKAN, J., JOKEŠOVÁ, R., LAZAROVÁ, B., NOVOTNÝ, P., PALÁN, Z., RABUŠICOVÁ, M., RAJMONOVÁ, M., REHÁKOVÁ, L., ŠTOROVÁ, I.: Age Management pro práci s cílovou skupinou 50+.“ Metodická .príručka Praha: AIVD ČR, ISBN 978-80-904531-5-9
•  ŠTOROVÁ, I., FUKAN, J.: Zaměstnanec a věk.”Informačná brožúra. Praha: ASO ČR, 2012, ISBN: 978-80-87137-35-2
•  ŠTOROVÁ, I.: Age management a jeho uplatnění v podnikání. Študijné texty. Projekt OP LZZ CZ.1.04/3.4.04/88.00345, Asistenční centrum pro podporu podnikání žen, ČMAPM Olomouc, 2013